Není to tolik tím, že máme pořád stejné myšlenky a pocity, nemusím je měnit. Nemusím je odstraňovat. Ten háček je v REAKCI NA NĚ...

Je dobré položit si otázku… ‘'Na kolik jsem poznal to, co na konci života odejde?’' Protože v tom leží ten hluboký a nezlomný klid.

Když míjíme tento podstatný bod, točíme se v kruhu náhod. Kdy, občas, objeví se něco ‘’vhod''.

Protože cyklení se v bolavých pocitech, reakcích a stavech opravdu není tvá ani ničí pravda. Není to standart tvého života a není to nic, co ti přinese změnu, něco nového. Naopak….